Pozvání Boží moudrosti

Přísloví 9:1–18

Pozvání Boží moudrosti

Děti nastoupily do školy, získávají vzdělání, potřebují ale také moudrost. Věřící člověk se učí celý život. Poznává, že nestačí jen náboženské poučky. Náboženství (věřit něčemu) může být slepé a hluché, zabíjet pro svůj názor. Živá víra ale hledá cestu v Boží bázni. Naslouchá, aby něco nepřeslechla. Učí se milovat, vyznávat, odpouštět. Setkává se s Kristem ve svém bližním. Šalamoun v prvních devíti kapitolách přísloví zve na Boží cestu moudrosti. Sám po ní toužil, prosil Boha a on jej vyslyšel, Šalamounovi moudrost dal.

Před časem jsem potkal jednoho známého a nějak padlo, k čemu ta víra, která akorát plete hlavu. Oponoval jsem, že Bůh vede k moudrosti. Odcházeli jsme každý se svým pohledem – já do sboru, on na své pivo. Kdysi zaznělo od Piláta „Co je pravda?“ Dnes slýcháme „Co je moudrost?“; nebo ostřejší – nikdo nemá právo mi říkat, co je správné. Máme v povaze, že přirozeně nasloucháme tomu, co se nám líbí. Online prostor je naprogramován, aby nám směroval, o co jsme se zajímali. Současně ale k tomu přibalí mnoho cizích nepravd podvodů i nenávisti.

Čemu můžeme věřit? Není tak jednoduché rozeznat, co je moudrost. Lidé jistě touží jednat moudře, ale... většinou jen podle svých měřítek. I my věřící jsme někdy v zajetí svých metrů, ale jaké je Boží myšlení? Komenský věděl, že poznávání a učení je cestou k nabývání moudrosti. Pro něj ale znamenala činy ve spojení vzdělané mysli, mravnosti a víry. Tedy nejen poznání dobrého a zlého, jak si mysleli první lidé. Nestačí, ani když rozeznáme pravdu od lži. Moudrost nedá ani AI. Nedávno jeden odborník řekl, že AI má sice honosný komerční název „Inteligence“ – ano, my jí nestačíme, je daleko schopnější –, ale pořád je jen umělou statistikou, která bleskově proběhne a porovná vše, co je dostupné, prozkoumá také náš osobní profil, zájmy, a pak co nejadekvátněji odpoví. Ve výsledku ale stejně záleží na nás, jak všechno poznání použijeme!

(čtení: Přísloví 9:1–18)

Kde najít moudrost? Ta nejniternější rada nám říká: Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem, poznání Svatého je rozumnost. (hřích = nevěří)

Jaký je náš vztah k Bohu a poznávání Svatého? Jen bláhový si může myslet, že má dostatečnou bázeň a zná Boží mysl. Bázeň je touha nepřeslechnout něco z Božích slov a poznávat cestu života. Bázeň je přiznání své nedokonalosti. Bázeň je vykročení na cestu důvěry. Když Bohu s bázní nasloucháme, toužíme poznávat a naplňovat jeho vůli, vyrůstá ovoce. Viditelné, ale i skryté a neuchopitelné – víry, lásky a naděje.

Přemýšlejme chvilku nad tajemstvím obrazu moudrosti a hlouposti. Obě nás zvou, volají a jejich zvuk zaznívá z výšin. Moudrost – hlas té, která stojí na bázni a poznávání Boha – nemá žádné předznamenání; mluví za ní činy, ovoce. Samozřejmě že mnohé pozemské se dá nabýt i jinak, úsilím bez Boha, a třeba i nepoctivě, jak radí hloupost. Lepší je málo s úctou k Hospodinu než velké poklady s neklidem. (sr. Přísloví 15:16)

Moudrost:

Postavila svůj dům – stojí na Božím základě, ne na cizím. Je zdůrazněno, že dává ze svého, tedy z Boží dobroty. (studijní překlad)
Dům je znamení stability, věrnosti, schopnosti něco vytvořit. Bere život i úkoly vážně. Má zázemí pro rodinu i hosta. Střechu v bouřích, bezpečí v nejistotách, místo pro odpočinek po práci. Můžeme tam přicházet, je tu.
Vytesala svých sedm sloupů.
Znak bohatého domu s vnitřním dvorem pro mnohé hosty, číslo plnosti.
Porazila svůj jatečný dobytek.
Umí hospodařit, nebojí se práce, plánuje, aby měla na porážku, ne něco nezralého. Je připravena obdarovat druhé. Má hojnost dobrého k životu.
Namíchala své víno.
Nebojí se vyprodukovat i něco pro radost, dobré víno pro odpočinek a čas s hosty. Ví, že smísené s vodou zahání žízeň, vždyť nejde o to se opít.
Připravila také svůj stůl.
Ke stolu zveme ty, o které máme zájem, které máme rádi, přátele ale i osamocené nebo potřebné. Stůl je znamením společenství. Nás s Bohem, ale i Boha s námi. Zve nás do společenství, vždyť i modlitba Páně je výrazem vzájemnosti, prosbou i přímluvou jednoho za druhého.
Poslala své služky, volá na nejvyšších místech města.
Moudrost má své posly pokoje. Vidí za důležité osobní oslovení, setkání. Posílá i nás zvát druhé a dosvědčovat, kudy vede cesta moudrosti a života.

I hloupost zve.

„Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, nic neví. Usadila se u vchodu do svého domu, na křesle na vysokých místech města.“
Je zvána „Paní“. (Má rodinu?) Je zkušená, halasná, nenechá se jen tak umlčet, žije pro teď. Sedí ráda na vysokých místech města. Láká ty, kteří jdou rovně, aby zabočili k ní. Odolají? Toho, kdo nemá rozum, tedy toho, kdo nehledá moudrost u Boha, zve. Sama nemá nic, ale nabízí – z cizího.
„Kradená voda je sladká, potajmu získaný pokrm potěší. On však neví, že jsou tam nebožtíci, že ti, které pozvala, jsou v hlubinách“
Podsvětí. Nebožtíci, které nikdo nevaroval. Bez Boží bázně šli do zahynutí. Údajně později byla vložena rada, možná pro ty, kteří chtěli zachraňovat.
„Ten, kdo poučuje posměvače, sklidí hanbu, a kdo kárá ničemu, bude mít potupu. Nekárej posměvače, jinak tě bude nenávidět.“
Máme tedy mlčet? Nedávno jsme slyšeli, jak jednal Ježíš. S těmi, kteří jej chtěli zesměšnit, nebojoval, ale bral je vážně, naslouchal. V boji jen padají mrtví. Ježíš ale vedl, ať sami v sobě odpoví, co je důležité. Svědectví naší důvěry a bázně bývá těžší, ale je víc než boj a kritická slova.
„Neboť skrze mne (říká moudrost) se rozmnoží tvé dny a přibude ti let života. Jestliže jsi zmoudřel, zmoudřel jsi pro sebe, jestliže se budeš posmívat, sám poneseš důsledky.“
Možná jsme v životě ve své nemoudrosti, hněvu či pýše mnohé rozbili. Ale pro Kristovu oběť můžeme znovu přicházet před Boží tvář, v pokoře a bázni vyznat, že ne my, ale Boží moudrost přináší mnoho dobrého ovoce, když jí důvěřujeme a hledáme. A my jsme poznali lásku, kterou k nám Bůh má, a uvěřili jsme jí. Bůh je láska. Kdo přebývá v lásce, přebývá v Bohu a Bůh v něm. (sr. 1. list Janův 4:16)

AMEN