O věrnosti

O věrnosti

Pokud se mezi lidmi mluví o věrnosti (nebo nevěrnosti), nejčastěji se to týká asi manželství a partnerských vztahů. Možná jste také kdysi slyšeli nejznámější radu pro stav nevěry od dr. Plzáka: „Zapírat, zapírat, zapírat!!!“ Ano, svět a člověk chce být dokonalý, a když to nejde skutečně, tak alespoň z vnějšku, zdánlivě, alespoň dokud to „nepraskne“.

To samo o sobě není nic nového. Pán Ježíš už na adresu farizeů říká: (Matouš 23:25–27) „...jste jako obílené hroby, které zvenčí vypadají dobře, ale uvnitř je pusto a prázdno a zbytky po mrtvých.“

Při čtení textu Galatským 5:19–26 jste, možná jako já, nabyli dojmu, že ovoce Ducha Božího a jeho přítomnost v našem životě není v naší moci. To, zda se při nás ukáže, či ne, je dílem Božího Ducha a my že jsme vlastně z obliga. Říkáme: „Já jsem už prostě takový a jiný nebudu... Tak se mnou Bože něco dělej.“ Zkuste si doma, sami a v klidu, znovu přečíst celý ten oddíl Pavlova dopisu, který je nadepsán „Pravá svoboda z Božího ducha“. Věřím, že stejně jako já tam najdete prostor pro své vlastní svobodné rozhodování „Žít z moci Božího Ducha“.

Když o tom přemýšlím, uvědomuji si, že často je to právě věrnost, co nakonec převáží a my se rozhodneme postavit na Boží stranu. Najdeme odvahu dostát svým slibům, udělat to, co jsme poznali jako dobré a co udělat máme. Rozhodneme se vykročit směrem, kam nás apoštol Pavel zve, a který pojmenoval jako „život z moci Božího Ducha“. Pod jeho vedením a z jeho sil.

Text Galatským 5:19–26 představuje dvě strany lidského života. Života ve svévoli a v moci Božího Ducha. To, na jaké straně se právě ocitáme, záleží nejčastěji právě na našem rozhodování pro tu či onu cestu, to či ono řešení, pro ten anebo jiný způsob, postoj, jednání a řešení... jde o to prostě v životě za všech okolností mířit ke správnému cíli.

A o tom vypráví i starozákonní příběh krále Chizkijáše,

který jsme společně četli. Podíváme se na něj teď trochu blíž. Co předcházelo čtenému příběhu (kapitoly 28–31)? Achazovo modlářství vs. Chizkijášova reforma a náprava.

„Po těchto událostech a skutcích věrnosti přitáhl Sancheríb, král asyrský. Přitáhl do Judska, oblehl opevněná města a nařídil, aby mu prolomili hradby.“ (verš 1)

Přijde mi velmi nečekané, až nepatřičné, že po tolika prokázaných skutcích věrnosti, kdy se král zasadil o návrat Izraele k Hospodinu, že nenastala žádná změna. Dalo by se čekat, že konečně bude v Izraeli mír a lidé zase zakusí pokoj a požehnání... ale opak je pravdou. Objevuje se nepřítel, a ne jen tak ledajaký. Ještě si o tom něco povíme.

Biblické příběhy obecně nám ukazují, že:

1. Zkoušky (potíže) mohou dolehnout i na člověka který se dotazuje na vůli Boží a věrně a poslušně ji činí.
   Překvapuje nás to? Asi ano. Raději bychom měli v těchto věcech „přímou úměru“, když dělám to, co mám, tak se mi daří dobře a nemusím se o nic strachovat. Ale zdá se, že to by nebyla dobrá cesta pro náš růst. Jakub 1:2–4 říká: „Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.“ Tak jednoduše to plyne z Jakubových úst a tak těžko to prožíváme, když na nás nebo naše blízké zkoušky opravdu dolehnou.
   
2. Co dělá Chizkijáš, když vidí nebezpečí, které se na něj a jeho národ valí? Dělá konkrétní kroky.
   a) aby znesnadnil nepříteli přístup do země (verše 3–4)
   „Ďábel obchází jako lev a hledá (...) vzepřete se mu ve víře.“ (1. list Petrův 5:8–9) a „(...) vzepřete se mu a uteče od vás“ (list Jakubův 4:7). Potřebujeme si být jisti, že jako Boží děti nejsme hříčkou náhody, ani osudu nebo jakýchkoliv zlých mocností a sil. Patříme Bohu, bylo za nás zaplaceno, protože on nás vykoupil. Jsme Boží děti a nemusíme podléhat ani vlastním pochybnostem, ani útokům zlého. David minulou neděli četl z 1. listu Petrova 2:9: „Vy jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ Krásně nám to sem zapadá. Mějme to vždycky na paměti. Obzvláště v čase, kdy se cítíme být čímkoliv tísněni a pod útoky.
   b) aby opevnil město a zbudoval a vyzbrojil vojsko (verše 5–6)
   „Vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát.“ (Efezským 6:11–13) Boží zbroj: pás pravdy, pancíř spravedlnosti, obutí k pohotové službě evangelia pokoje, štít víry, přílbu spasení a meč Ducha, jímž je slovo Boží. „V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte…“ Jde o podporu modlitbami, kterou si Boží lid navzájem může dávat. Nezapomínejme na to. Jsem rád, že se tak mezi námi děje.
   c) povzbuzuje lid k důvěře Hospodinu a v jeho moc (verše 7–8)
   Navzájem se povzbuzovat a být si oporou, je skvělá služba, kterou si můžeme navzájem dávat. Jde o součást duchovního boje. Zatímco ten Zlý obchází, straší, řve a hledá skuliny, my se máme naopak povzbuzovat, podepírat a ujišťovat se o Boží moci, slibech a pravdách. Věříme přece, že Ježíš je vítěz a je za všech okolností s námi… „Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte.“ (1. Tesalonickým 5:11)
   Mnoho konkrétních kroků můžeme udělat a připravit, můžeme dokonce znesnadnit přístup tomu zlému do našeho života: můžeme uvidět slabá místa našeho opevnění, tam kde jsme náchylní k pokušení, k nedůslednosti a k neposlušnosti a můžeme přijmou od přátel mnoho dobrých rad a povzbuzení. Ale všechno to nabývá teprve plného významu, vyrůstá-li to z „narovnaných cest Hospodinu“. Když dáváme do pořádku svůj vztah k Pánu Bohu a k lidem, když vyznáváme a opouštíme své hříchy a děláme rozhodnutí pro život v poslušnosti, uctívání a službě. V Chizkijášově příběhu se to vše naplnilo poté, co napravil duchovní stav národa: 1) lid se navrátil se k Hospodinu a opustit hřích, 2) navrátil se k Hospodinu v poslušnosti jeho přikázání a 3) navrátil se k Hospodinu v poddanosti, uctívání a službě.
3. Co dělat v čase úzkosti, strachu a pochybností?
   

   Není třeba si namlouvat nějaké duchovní hrdinství. Strach, nejistota a pochybnosti nad tím, jak to všechno dopadne, patří k lidskému životu i k životu Božích dětí. A ani král Chizkijáš s celou svou družinou, se tomu nedokáže úplně ubránit. Je to důvod k panice, k pokrytectví nebo k uzavření se do sebe? Co by tomu řekli bratři a sestry, jak by se díval na moje obavy kazatel? Přemýšleli jste už někdy takhle podobně?

Musíme si ujasnit, že u Chizkijáše nešlo jen tak o nějakého malého hloupého nepřítele. Naopak, Sancheríb je velký bojovník a jde na to velmi chytře. Nejen, že se nehrne rovnou na Jeruzalém, ale obléhá postupně všechna města jedno po druhém, aby na zem a lid padl strach (verš 1: „oblehl opevněná města“), ale jde na to i psychologicky, když napadá Chizkijášovo opatření zasypat volné prameny a potoky v zemi (verš 11: „cožpak vás král nesvedl? (...) umoří vás hladem a žízní“), stejně jako zbourání posvátných hájů a model (verš 12). Předhazuje lidu své dosavadní úspěchy (verše 13–14) a zpochybňuje návrat Izraele k Hospodinu. Znevažuje Boží jméno a vysmívá se Jeho moci ochránit Izrael. Jak podobně to vnímáme dnes, když válčící strany přinášejí rozporuplné informace. A my vnímáme, že nalézt pravdu v proudu dezinformací je skutečně obtížné.

Možná jsme něco z toho i na vlastní kůži zažili, že útoky toho zlého mohou být velmi neočekávané. Snad se za své pochyby a úzkosti stydíme a říkáme si „takhle bych neměl přemýšlet, tohle by mě přece nemělo napadat a můžu to vůbec někomu říct a svěřit se s tím?“ Chizkijáš tohle všechno také prožíval, když viděl záplavu vojska, která se valí na jeho zemi, obléhá jedno město za druhým a už stojí před branami Jeruzaléma. Ale neváhá a se svým strachem jde za prorokem Izajášem a modlí se spolu k Hospodinu. To je příklad i pro nás a pro naše pochybnosti, kdy se ptáme: „Pane udělal jsem dobře, zastaneš se mě? Nebudu zahanben já i Tvoje jméno?“

Výsledek Chizkijášova a Izajášova zápasu na kolenou známe. Ať nám je povzbuzením a ujištěním, že Hospodin je jediný, pravý a živý Bůh, mocný ochránit a provézt svůj lid skrze jakékoliv nebezpečí a zkoušku. Výsledek zkoušek nezáleží na jejich délce a velikosti, nebo jak moc se nám to zdá obtížné. Důležité je mít napřímený svůj vztah s Bohem a v důvěře jemu hledat cestu a dělat konkrétní praktické kroky k nápravě. Mít zdravé společenství s Božím lidem, kde vím že se můžu svěřit se svými zápasy a také přijmout i pomoc a povzbuzení. 1. Korintským 10:13: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ To je krásné zaslíbení, které nám ústy apoštola Pavla Ježíš posílá i do dnešních dnů. Ježíš je stejný včera, dnes a bude i zítra.

Závěr

Nenechme se zlákat k příliš unáhleným rozhodnutím, ať už se nám v životě dobře daří nebo třeba prožíváme všelijaké těžkosti. Nedávejme prostor pro svévoli. Trvejme na prioritách. Připomínejme si, co je důležité a co se líbí Pánu. Napřimujme své stezky Hospodinu. Ptejme se na Jeho záměry a cesty: Jak ti, Bože můžu v téhle konkrétní situaci být užitečný? A nebojme se pak dělat konkrétní kroky a opatření, aby ten zlý k nám neměl za žádných okolností snadnou cestu.

A nepodlehněme pocitu, že o strachu, obavách a pochybnostech se u správného křesťana mluvit nepatří. Naopak, jděme do společenství a společně to nesme na modlitbách a přímluvách k Bohu. Žijme skutečnost, že náš Pán je živý a má moc proměňovat srdce a myšlení lidí (stejně jako nepříznivé okolnosti a nezdary) v budoucí vítězství. Apoštol dosvědčuje v 2. Tesalonickým 3:3, že „Pán je věrný; on vás posílí a ochrání od zlého.“ AMEN