Kdo jsme
Církev bratrská (www.cb.cz) je státem registrovanou církví a svou členskou základnou zaujímá pozici čtvrté největší církve v České republice. Řadí se mezi církve tzv. evangelikálního hnutí – navazuje na českou i světovou reformaci – a počátek její činnosti datujeme do období druhé poloviny 19. stol. Základními stavebními kameny Církve bratrské jsou jednotlivé, právně samostatné sbory (vedle sborů tvoří podobu Církve bratrské ještě Diakonie CB, skrze kterou se realizuje systematická pomoc potřebným lidem – viz Podporujeme). K husineckému sboru se v současné době hlásí bezmála 70 lidí. Kromě Husince působí sbor ve Vodňanech a spolupracuje s dalšími církvemi na Prachaticku – zejména s Římskokatolickou církví a Církví československou husitskou.
Sbory Církve bratrské jsou vzájemně nezávislé a každý si nese své dědictví duchovní tradice a duchovní praxe. Podoba bohoslužeb a dalších setkání se tak může na první pohled sbor od sboru lišit. Společným rysem je ale důraz na poctivé, praktické žití víry v duchu Bible, aktivní život ve společenství sboru a aktuálnost života víry vzhledem k době. Z tohoto zaměření vzešlo i mnoho aktivit Církve bratrské (například kroužky pro mládež a děti, nedělní školky – tzv. besídky, letní tábory, společné výjezdy apod.). Také tím dostaly svou různorodou podobu budovy společného setkávání – modlitebny, které bývají víceúčelové a slouží tedy nejen k nedělním bohoslužbám, ale i k realizaci dalších aktivit sboru. Duchovně sbory propojuje společné Vyznání víry a Duchovní zásady, organizační uspořádání je upraveno dalšími dokumenty (viz zde).
Husinecký sbor
Asi nejvýraznějším rysem husineckého společenství je jeho rodinná atmosféra. V Husinci jsme si vědomi, že život naplňují jak krásné, tak těžké chvíle, a proto je potřeba si vzájemně pomáhat, podporovat se, mít se rádi a povzbuzovat se. Sdílení radosti pak radost samotnou rozmnožuje. Náš nádherný a zároveň divoký domov Šumavského podhůří a Šumavy samotné nám ukazuje nepatrnost lidského života. Věříme, že Bůh je stvořitelem této přírody i nás samotných, ale nejen to. Věříme, že s námi chce spolupracovat na svém díle, budovat s námi přátelství a vést nás z nynějšího života, v němž je často více trápení než radosti, až do života věčného, kde „smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude“ (Zjevení 21:4). Tato vize je otevřena pro každého.
Nejvýraznějším rysem husineckého sboru je jeho rodinná atmosféra.
Náplní sborového života jsou jednak nedělní bohoslužby (kterým domácky říkáme „shromka“) s programem pro děti (nedělní školkou – besídkou), dále modlitební setkání, biblická studia/skupinky, ale i společné víkendové pobyty, velikonoční výlety, dorostové a mládežnické schůzky a akce, letní tábory. Samozřejmě nejsme uzavřenou skupinou – čas od času uspořádáme např. grilování u příležitosti podzimního díkůvzdání za úrodu, kde si na dobrotách pochutnáme se svými přáteli, kteří do našeho společenství pravidelně nechodí, a s dalšími lidmi z Husince. V létě zase v rámci Husových oslav připravujeme kavárnu pro návštěvníky, kteří se do Husince při této příležitosti sjíždí z různých koutů republiky. Jsme rádi, že s obcí Husinec můžeme spolupracovat již po mnoho let.
Víra je pro každého.
Naší touhou je svým životem oslavovat našeho Boha. Každý z nás se s ním nějakým způsobem setkal, má s ním nějakou zkušenost, nějaký kontakt. Věříme, že náš trojjediný Bůh (to jest Bůh Otec, Bůh Syn Ježíš Kristus a Bůh Duch svatý) se snaží znovunavázat kontakt, který se přerušil, s každým člověkem. My se snažíme této obnově spojení napomoci. Věříme, že každý člověk potřebuje Pána Boha, protože každému se naskytne situace, se kterou si neví rady, kdy je mu moc smutno nebo kdy nevidí smysl v životě. Nám Bůh dává pomoc v bezradnosti, útěchu a nadpřirozený pokoj do srdce ve smutcích, odvahu pokračovat navzdory těžkostem, naději do života.
Kontakt s Bohem nás nedělá dokonalými. Jsme normální lidé jako každý jiný. Jen se snažíme svým jednáním následovat Ježíše Krista. V jeho lásce ke všem lidem, v jeho lásce k Bohu Otci, v jeho pokoře a poslušnosti a v pokoji, který vnesl, kamkoliv přišel. A když se nám to nedaří, jsme rádi, že skrze Ježíše Krista můžeme nacházet vzájemné i Boží odpuštění a smíření. A jestli u nás někdo vnímá oproti ostatním nějaký rozdíl, pak je to snad toto: víme, kde najít odpočinutí od vlastních chyb a nedokonalostí či nedostatků.
